Zdeněk Fibich (21.12.1850 Všebořice u Zruče n.S.-15.10.1900 Praha)

významný český romantický skladatel. Narozen v rodině nadlesního v myslivně u Všebořic. Do 9 let nechodil do školy, základní vzdělání získal od matky, původem Rakušanky. Naučil se od ní německy a získal též první hudební vzdělání. V 9 letech nastoupil do německého gymnázia ve Vídni. Teprve dva roky nato přestoupil do českého gymnázia Praze. Současně navštěvoval i Smetanovu klavírní školu. V 15 letech ukončil studium v Praze a odjel na 3 roky do Lipska, kde studoval na konzervatoři mj. klavír u Ignaze Moschelesa. Po několika měsících v Paříži zakončil hudební studia v Mannheimu u Vincenze Lachnera. Následující roky tráví s rodiči v Praze. Ve věku 23 let se oženil s Růženou Hanušovou a odjeli spolu do litevského Vilniusu, kde vedl pěvecký sbor. Dva roky, které zde strávil, byly poznamenány tragédií: zemřela mu žena i novorozená dvojčata. Roku 1874 se vrátil do Prahy; skládal hudbu a soukromě vyučoval. V letech 1875-1877 byl kapelníkem Prozatímního divadla. V roce 1875 se oženil s Růženinou sestrou Betty Hanušovou, která byla vynikající operní pěvkyní. V 90. letech ji však opustil kvůli básnířce Anežce Schulzové, která se stala libretistkou jeho oper. V letech 1899-1900 byl operním dramaturgem Národního divadla.

Hudebně Fibich vycházel z německých romantiků (Schumann, Wagner). V dalším vývoji ho silně ovlivnila Smetanova národní programovost (symfonické basně Záboj, Slavoj a Luděk, operu Blaník na motivky Královéhradeckého rukopisu aj.). Fibichovo dílo je velmi rozmanité a zahrnuje jak drobnější (zejména klavírní) skladby, tak rozsáhlé skladby na velké, často tragické náměty: symfonické básně (na jedné straně ovlivněné Smetanou, na druhé straně zase posloužily Smetanovi jako inspirace pro jeho cyklus Má vlast), opery a zejména melodramy. Znovuvzkříšení a formální vybroušení této hudební formy bylo ve své době průkopnickým počinem světového významu. Fibich byl rovněž prvním skladatelem, který využil polku v komorním díle (kvartet A dur), což rovněž inspirovalo Smetanu a zprostředkovaně Dvořáka.

Dílo:

Prameny:
Wikipedia
Český hudební slovník osob a institucí
Malá encyklopedie hudby (dr. Jar. Smolka; &kolektiv, Supraphon 1983)
Kniha o hudbě (V.Holzknecht a kol., Orbis 1964)

Ukázka (MP3):
Nálady, dojmy a upomínky op.41 / 19 Quasi presto e con fuoco (Marián Lapšanský klavír, Supraphon 1996)

  portret1   portret1   portret2