Alois Hába (21.6.1893 Vizovice – 18.11.1973 Praha)

jeden z nejavantgardnějších českých skladatelů 20. století, hudební teoretik a pedagog. Žák Vítězslava Nováka, obdivovatel hudby Schoenberga a Weberna. Od mládí hrál na housle a basu v otcově lidové kapele a některé postupy, používané v moravském folklóru, později využil ve své koncepci mikrotonální (zejména čtvrttónové) hudby. Po střední škole v Kroměříži (1908-1912), studoval na pražské konzervatoři (v letech 1914-1915 kompozice u V. Nováka) and také hudemní akademii ve Vídni (1918–1920) a v Berlíně (1920–1922). S podporou Josefa Suka založil mikrotonální oddělení na pražské konzervatoři, kde učil až do roku 1948. Rovněž přednášel na pražské AMU.
Je považován za zakladatele čtvrttónové hudby, skládal i v systémech s ještě drobnějším dělením tónu (pětino- a šestinotónový). Podle jeho návrhů byly konstruovány speciální nástroje s mikrotonálními intervaly. Byl rovněž průkovníkem tzv. atematického slohu. Dlouhá léta učil skladbu na pražské konzervatoři a AMU. V 50. letech ovlivněn všudypřítomnou komunistickou ideologií, skládal budovatelské písně. Ty upadly rychle v zapomenutí, ovšem stejně tak i většina jeho "vážné" tvorby, která je i dnes pro běžné posluchače často obtížně stravitelná.

Dílo:

Prameny:

Wikipedia
Musica.cz
Malá encyklopedie hudby (dr. Jar. Smolka; &kolektiv, Supraphon 1983)
Kniha o hudbě (V.Holzknecht a kol., Orbis 1964)

Ukázky (MP3):
Fantazie a fuga op. 75b
Matka, čtvrttónová opera o 10 obrazech, op. 35 (1929)

  portret1   portret2