Leoš Janáček (3.7.1854 Hukvaldy-12.8.1928 Ostrava)
jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů počátku 20. století. Narodil se jako devátý syn venkovského učitele a kapelníka. Základní hudební vzdělání získal u P. Křížkovského ve starobrněnské klášterní škole, kterou navštěvoval od roku 1865. V letech 1869-72 zde pokračoval ve studiu učitelského ústavu. Po ukončení studia zde zůstal dva roky jako pomocný učitel. V letech 1874-75 studoval pražskou varhanickou školu u F. Blažka a F. Z. Skuherského. Po návratu do Brna pak rozvinul bohatou činnost pedagogickou, interpretační, dirigentskou i skladatelskou. Stal se nástupcem P. Křížkovského ve starobrněnském klášteře, dirigentem Besedy brněnské, sbormistrem řemeslnické jednoty Svatopluk. V letech 1879-80 ještě studoval na konzervatořích v Lipsku a ve Vídni. Roku 1881 založil v Brně po pražském vzoru varhanickou školu a pracoval zde jako ředitel a pedagog až do roku 1919. Intenzívně se věnoval též sbírání a vydávání lidových písní a tanců. Napsal několik hudebně teoretických knih ("O skladbě souzvukův a jejich spojův" 1886, "Úplná nauka o harmonii" 1912), řadu článků, hudebních kritik a fejetonů.
Jako skladatel navazoval zpočátku na sloh P. Křížkovského, vycházející z klasické a romantické tradice, s častou inspirací v moravském hudebním folklóru. Po vzoru Dvořákových Slovanských tanců složil Lašské tance, které jsou mistrným zpracováním lidové hudby ze severní Moravy.
V opeře Její pastorkyňa, na které pracoval 10 let (1894-1903), novátorským způsobem využil svou vlastní tzv. nápěvkovou teorii (studuje rytmiku a intonaci řeči a převádí je do hudebního jazyka). Janáčkovo dílo v této době získává osobitý styl, který jen velmi málo podléhá tehdejším módním vlivům a naopak předjímá prvky pozdějších uměleckých stylů (expresionismus). Jeho přínos nebyl v té době plně pochopen. Např. teoretik Zdeněk Nejedlý se o Janáčkovi vyjadřoval jako o hudebním diletantovi. Teprve další generace odborníků dokázaly plně zhodnotit, jak byl komunista Nejedlý, nadšený propagátor socialistického realismu, daleko od pravdy. Pražská premiéra Její pastorkyně v roce 1916 (až 12 let po premiéře v Brně) však již znamenala značný úspěch a Janáček se stal známým skladatelem i v evropském měřítku. To ho povzbudilo k tvorbě dalších na tehdejší dobu velmi odvážných slohových výbojů (Glagolská mše, Capriccio a Concertino, Věc Makropulos).
Dnes je Janáček vedle Dvořáka nejhranějším českým autorem v zahraničí. O oblibě jeho díla svědčí i časté citace a předělávky v oblasti filmové a scénické, ale rovněž i rockové hudby. Nejznámějším příkladem je skladba The Knife Edge z prvního alba legendárního artrockového tria Emerson, Lake & Palmer: jedná se o odvážnou předělávku Sinfonietty.
Dílo:
Prameny:
Wikipedia
Nadace Leoše Janáčka
Malá encyklopedie hudby (dr. Jar. Smolka; &kolektiv, Supraphon 1983)
Kniha o hudbě (V.Holzknecht a kol., Orbis 1964)
Antologie české hudby (Divadelní ústav 2004)
Po zarostlém chodníčku (biografický román Františka Kožíka, Evropský literárání klub 2003)
Ukázky:
Suita pro smyčce-1877 (III.Andante con moto, Nezávislý komorní orchestr Boemia, dir. Hynek Farkač)
Lašské tance/1. Starodávný-1889 (Filharmonie Brno, dir. František Jílek, Supraphon 1993/2006)
Lašské tance/6. Pílky-1889 (Filharmonie Brno, dir. František Jílek, Supraphon 1993/2006)
Sonáta pro housle a klavír-1921 (Jaroslav Svěcený housle, Marie Synková klavír, Subitom 2003 jako příloha knihy F.Kožík-Po zarostlém chodníčku)
Sinfonietta-1926 (Symfonický orchestr slovenského rozhlasu Bratislava, dir. Josef Lenárd)
Smyčcový kvartet č.2 "Listy důvěrné"-1928 (Janáčkovo kvarteto, Supraphon 2000)