Bohuslav Martinů (8.12 1890 Polička – 28. 8. 1959 Liestal, Švýcarsko )

světově proslulý český hudební skladatel moderny 20.století. Jeho umělecký vývoj prošel od impresionismu přes neoklasicismus, expresionismus a inspiraci jazzem až k ryze vlastnímu kompozičnímu stylu.
Narodil se ve věži kostela sv. Jakuba v Poličce jako syn ševce a pověžného. V 7 letech začal navštěvovat hodiny houslí u místního krejčího a učitele hudby Josefa Černovského. Roku 1906 vystupuje veřejně v Poličce a získává stipendium městské rady v Poličce, díky kterému může nastoupit ke studiu na pražské konzervatoři. Zde studuje hru na housle (1906-1909), varhany a kompozici (1909-1910), studium však nedokončil. Ihned po propuštění z konzervatoře ("pro nenapravitelnou nedbalost") začíná horečně komponovat. Od roku 1915 příležitostně vypomáhá jako houslista v České filharmonii. V létě 1916 se vrací do rodné Poličky, kde vyučuje na housle v Měšťanské škole. V roce 1918 skládá na oslavu konce 1. světové války kantátu Česká rapsodie pro baryton, smíšený sbor, orchestr a varhany. Její premiéra v provedení České filharmonie se uskutečnila 12.ledna 1919. V létě 1919 podniká s orchestrem Národního divadla turné do Anglie, Francie a Švýcarska. Roku 1920 odchází z Poličky zpět do Prahy a získává stálé místo houslisty v České filharmonii. V letech 1922-23 studuje soukromě kompozici u Josefa Suka.
Roku 1923 odjíždí do Paříže studovat kompozici u Alberta Roussela. Zůstává zde až do roku 1940, živí se jako skladatel na volné noze. Na léto se většinou vracívá do rodné Poličky. Po vypuknutí 2. světové války odchází roku 1940 do USA. Zde pokračuje v komponování a vyučuje hudbu na prestižních školách (mj. univerzita v Princetonu). Roku 1952 získává americké občanství. V té době je světově uznávaným skladatelem, dostává řadu prestižních ocenění a stipendií na tvorbu konkrétních děl (např. od Guggenheimovy nadace na operu Řecké pašije). Žije střídavě v USA a v Evropě, roku 1956 opouští USA natrvalo. Rok sídlí a vyučuje v Římě, pak se stěhuje k známým do Schönenbergu poblíž Basileje, kde tráví poslední dva roky svého života, naplněné intenzívní skladatelskou prací.

Dílo:

• Komorní hudba
• 6 smyčcových kvartetů (1920-1946) (
• Koncerty a koncertní skladby
• Violoncellový koncert, 1930
• Concerto grosso, 1937
• Dvojkoncert pro dva smyčcové orchestry, klavír a tympány, 1938
• 5 klavírních koncertů
• Další orchestrální skladby - např.
• Sinfonietta Giocosa pro klavír a orchestr, 1940
• Concerto Grosso, 1937
• Sinfonietta La Jolla, 1950
• 6 symphonií (1942-1953)
• Písně a sbory - např.
• Kouzelné noci (3 písně na čínské texty pro soprán a orchestr, Polička 1918)
• Písničky pro děti (Polička 1931)
• Česká říkadla (6 ženských sborů, Paříž 1931)
• České madrigaly (8 madrigalů pro smíšený sbor, Vieux-Moulin 1939)
• Mikeš z hor (kantáta pro sóla, smíšený sbor a instrumentální doprovod, Schonenberg 1959)
• Opery, scénická hudba
• Špalíček, balet, 1932
• Voják a tanečnice, opera
• Hry o Marii, opera, 1933-34
• Julietta (Snář), opera, 1936-37
• Ženitba, opera, 1952
• Mirandolina, opera, 1959
• Řecké pašije, opera, 1954
• Ariadna, opera, 1958
• Oratoria, kantáty, mše
• Gilgameš, oratorium, 1954-55
• Otvírání studánek, kantátový cyklus, 1955

Prameny:

Wikipedia
Nadace B.Martinů
Malá encyklopedie hudby (dr. Jar. Smolka; &kolektiv, Supraphon 1983)
Kniha o hudbě (V.Holzknecht a kol., Orbis 1964)

Ukázka (MP3):
Serenáda č.2 / 1932 (I.Allegro, Nezávislý komorní orchestr Boemia dir. Hynek Farkač, CD Klenoty vážné hudby, GZ 1992)
České madrigaly / 1939 (6. Chceme my se, chceme; Kühnův smíšený sbor, dir. Pavel Kühn, Supraphon 1999)
Sonáta pro housle a klavír č.3 / 1944 (4. Lento,Moderato,Allegro; Bohuslav Matoušek housle, Petr Adamec klavír, Supraphon 2000)