Jan Dismas Zelenka (16. října 1679, Louňovice pod Blaníkem – 23. prosince 1745, Drážďany)
Největší český skladatel období vrcholného baroka.Základy hudebního vzdělání získal od otce Jiřího, louňovického kantora a varhaníka. Po studiích v Praze a krátkém působení v kapele barona Hartiga odešel v r.1710 do Drážďan, kde se stal kontrabasistou dvorní kapely Augusta Silného. V r.1715 studoval ve Vídni u věhlasného mistra kontrapunktu, císařského kapelníka Johanna J.Fuxe. Na jeho doporučení umožnil král August Silný Zelenkovi další studia v Itálii u Antonia Lottiho. Příležitost představit se jako skladatel dostal Zelenka na podzim 1723, kdy se v Praze konala korunovace habsburského císaře Karla VI. českým králem. Pro velkolepé pražské slavnosti napsal Zelenka řadu vynikajících děl, např. hudbu k velké alegorické opeře o životě svatého Václava „Sub olea pacis et palma virtutis“, orchestrální skladby (Ouvertura in F, Sinfonia concertante a moll, Hipocondria) a také známé triové sonáty.
V r. 1733 jmenoval nový král, nástupce Augusta Silného, královským kapelníkem Johanna Adolfa Hasse, příznivce italské opery a nového hudebního stylu. Zelenka se věnuje především práci na církevních skladbách (na 20 mší, 3 rekviem, oratoria, Lamentace pro sólový hlas s komorním instrumentálním doprovodem, VI Missae Ultimae). Český hudební génius umírá v noci z 22. na 23. prosince 1745 v Drážďanech a na Štědrý den ráno je pochován. Jeho dílo bylo uloženo do archivních skříní drážďanského chóru jako majetek panovníka a nebylo možné je opisovat či vydávat (tento zákaz porušil ale např. Bachův syn Wilhelm Friedemann, když pro svého otce opsal Zelenkovo Magnificat). Za života získal Zelenka obdiv svých současníků (J. S. Bach, G. P. Telemann) i žáků ( J. J. Quantz, J. G. Barter, J. G. Rollig). Zelenkova hudba je charakteristická objevnou harmonickou představivostí, je vždy tvůrčí a plna originality.
O znovuobjevení Jana Dismase Zelenky v Čechách se zasloužil Bedřich Smetana, který v drážďanském archivu opsal a v Praze na slavnostech Novoměstského divadla v roce 1863 uvedl jednu z orchestrálních suit.
Dílo:
Prameny:
Wikipedia
Malá encyklopedie hudby (dr. Jar. Smolka; &kolektiv, Supraphon 1983)
Ukázka (MP3):
Recordare,domine,testamenti tu! (Árie pro alt sólo, hoboj, violu, cembalo a violon; Jiří Mihule-hoboj, Josef Hála-cembalo,Karel Špelina-viola, František Pošta-violon, Libuše Márová voc; CD Portrét Jana Dismase Zelenky, Panton 1972)