Zdeněk Fibich

datum narození: 21.12.1850
datum úmrtí: 15.10.1900
místo narození: Všebořice u Zruče n.S.
místo úmrtí: Praha

významný český romantický skladatel. Narozen v rodině nadlesního v myslivně u Všebořic. Do 9 let nechodil do školy, základní vzdělání získal od matky, původem Rakušanky. Naučil se od ní německy a získal též první hudební vzdělání. V 9 letech nastoupil do německého gymnázia ve Vídni. Teprve dva roky nato přestoupil do českého gymnázia Praze. Současně navštěvoval i Smetanovu klavírní školu. V 15 letech ukončil studium v Praze a odjel na 3 roky do Lipska, kde studoval na konzervatoři mj. klavír u Ignaze Moschelesa. Po několika měsících v Paříži zakončil hudební studia v Mannheimu u Vincenze Lachnera. Následující roky tráví s rodiči v Praze. Ve věku 23 let se oženil s Růženou Hanušovou a odjeli spolu do litevského Vilniusu, kde vedl pěvecký sbor. Dva roky, které zde strávil, byly poznamenány tragédií: zemřela mu žena i novorozená dvojčata. Roku 1874 se vrátil do Prahy; skládal hudbu a soukromě vyučoval. V letech 1875-1877 byl kapelníkem Prozatímního divadla. V roce 1875 se oženil s Růženinou sestrou Betty Hanušovou, která byla vynikající operní pěvkyní. V 90. letech ji však opustil kvůli básnířce Anežce Schulzové, která se stala libretistkou jeho oper. V letech 1899-1900 byl operním dramaturgem Národního divadla.

Hudebně Fibich vycházel z německých romantiků (Schumann, Wagner). V dalším vývoji ho silně ovlivnila Smetanova národní programovost (symfonické basně Záboj, Slavoj a Luděk, operu Blaník na motivky Královéhradeckého rukopisu aj.). Fibichovo dílo je velmi rozmanité a zahrnuje jak drobnější (zejména klavírní) skladby, tak rozsáhlé skladby na velké, často tragické náměty: symfonické básně (na jedné straně ovlivněné Smetanou, na druhé straně zase posloužily Smetanovi jako inspirace pro jeho cyklus Má vlast), opery a zejména melodramy. Znovuvzkříšení a formální vybroušení této hudební formy bylo ve své době průkopnickým počinem světového významu. Fibich byl rovněž prvním skladatelem, který využil polku v komorním díle (kvartet A dur), což rovněž inspirovalo Smetanu a zprostředkovaně Dvořáka.

Dílo:

• 8 oper
• Scénická hudba (k hrám Shakespeara, Goetha, Shillera, Vrchlického aj.)
• Koncertní a scénické melodramy (Štědrý den 1875, Vodník 1883, trilogie Hippodamie 1888-1891)
• Sborová vokální tvorba
• Písně
• Orchestrální tvorba (symfonické básně, 3 symfonie, předehry)
• Komorní hudba
• Klavírní tvorba (např. Nálady, dojmy a upomínky 4 - řady, 1891-1902)

Prameny:

Ukázky: