Paulín Bajan

slovenský františkánský kněz, barokní skladatel a varhaník. Hudební vzdělání získal ve Skalici u tamního ředitele kůru Istvanského. Jako tenorista jezuitské koleje měl možnost se seznámit s tehdejší chrámovou hudbou. R. 1740 byl přijat do františkánského řádu. Byl varhaníkem v maďarském Egeru, studoval teologii ve Vácově (maďar.Vácz) a r. 1746 byl v Trnavě vysvěcen na kněze. Po dalších studiích v Levicích působil opět ve Vácově a v Sečianech jako učitel zpěvu v noviciátě. Žádal, aby byl přeložen do slovenského kláštera, ale byl poslán opět do Egeru za učitele zpěvu a varhaníka, kde snášel od maďarských představených hrubé pronásledování a bylo mu vytýkáno, že „zadarmo žere maďarský chléb”. Po 9 letech utrpení se dostal konečně mezi Slováky do Prešova, Hlohovce, Beckova a konečně zpět do Skalice, kde byl nejenom varhaníkem, ale též kazatelem. Zde srostl s prostým lidem, ale upadl do nepřízně erdódyovského panstva, protože káral jeho rozmařilý život. Posledních 7 let svého života byl stižen slepotou, k níž se přidala vodnatelnost. Zemřel 13. července 1792 ve věku 71 let.
Jeho svérázné pastorely, psané na slovenské a latinské texty, jsou dokladem spojení barokního hudebního slohu s pastýřskou lidovou písní.

Dílo:
Množství pastorel i složitějších kompozičních útvarů (ofertoria), většinou se však zachovaly pouze varhanní partitury.
Z dochovaných Bajanových sborníků a kancionálů duchovních písní je nejcennější Skalický kancionál.

Prameny:

Ukázky: