Jiří Antonín Benda

Významný český skladatel období klasicismu, mladší bratr skladatele Františka Bendy. Studoval u piaristů v Kosmonosích a u jezuitů v Jičíně. Získal zde základy hudebního vzdělání a rovněž znalost působivého řečnického projevu a zásad správné deklamace, což velmi ovlivnilo jeho hudební zaměření. V roce 1742 emigroval s rodiči do Berlína, protože v Čechách byli v pobělohorských poměrech pronásledováni kvůli svému luteránskému vyznání. K emigraci mu pomohl pruský král Friedrichem II., velký obdivovatel jeho bratra, který jej vykoupil z poddanství. Benda se zde stal houslistou královské kapely. Roku 1750 vstoupil do služeb durynského vévody Friedricha III. v Gotě, který ho roku 1765 poslal na půlroční studijní cestu do Itálie. Zde se Benda seznámil s moderní operou (Gluck, Paisiello, Piccinni, Traetta). Jeho díla z této doby nesou zřejmé stopy inspirace italským operním stylem. Dalším zdrojem inspirace zejména v koncertní tvorbě pro cembalo mu byl Carl Philipp Emanuel Bach, se kterým udržoval přátelské vztahy. Roku 1770 získal titul ředitele kapely. V tomto období se intenzívně zabývá hledáním nových scénických forem a spojením hudby s mluveným slovem, inspirován myšlenkami a dílem J.J. Rousseaua a ovlivněn atmosférou osvícenectví a nových uměleckých proudů v literatuře (hnutí Sturm und Drang v čele s J.W.Goethem). V Gotě pobýval Benda až do roku 1778, kdy se pokusil získat ve Vídni místo kapelníka u německé opery, kterou chtěl zřídit Josef II. Souboj o místo však prohrál s o generaci mladším Pavlem Vranickým a roztrpčen neúspěchem rezignoval na skladatelskou dráhu. Vrátil se do Durynska, kde získal penzi a věnoval se četbě a filozofickým úvahám. Byl mj. též členem zednářské lóže.
   Význam Jiřího Antonína Bendy spočívá především v oboru melodramu, jehož byl zakladatelem. Zvláště jeho první díla Ariadna na Naxu a Medea jsou významnými reprezentanty této nové hudební formy. Myšlenku střídání hudby a mluveného slova přejal od J. J. Rousseaua, prakticky i umělecky ji však uvedl v život. Rousseau chtěl hudbou vytvářet podklad pro pohybovou stránku hercova projevu, zatímco Bendovým základním požadavkem byla dramatická pravdivost - chtěl vytvořit nové hudební drama. V nejrozšířenější hudebně dramatické formaci té doby - italské opeře - dominovala hudba a všechny ostatní složky se jí podřizovaly. Průkopníci nových uměleckých snah usilovali o vývoj směrem k větší životnosti, k realismu. Benda vykonal na této cestě nejradikálnější krok. Spojil hudbu a slovo takovým způsobem, aby byla slovu v největší možné míře uchována jeho sdělovací schopnost. Hudba se tím ovšem ocitla v postavení podřízené složky, jejímž hlavním úkolem bylo podporovat dramatický účinek textu.
Přes zmíněný vídeňský neúspěch se Benda dočkal ocenění u mnoha význačných osobností uměleckého života. Jeho skladby výrazně zapůsobily např, na Mozarta, který obě výše uvedené skladby zbožňoval natolik, že je neustále vozil s sebou. Rovněž básník Friedrich Schiller uvádí, že Bendova Ariadna je výjimečné dílo, které se ho zcela zmocnilo.

• melodramy: Ariadna na Naxu (1774), Medea (1775), Pygmalion (1779) aj.
• singspiely: Vesnický trh (1775), Romeo a Julie (1776) aj.
• 30 symfonií
• koncerty (cembalové, klavírní aj.)
• přes 100 kantát
• opery
• komorní skladby
• klavírní a cembalové sonáty
• scénická hudba (Macbeth)

Prameny:

Ukázky: