Josef Slavík

datum narození: 26.03.1806
datum úmrtí: 30.05.1833
místo narození: Jince
místo úmrtí: Budapešť

český skladatel a slavný houslista, srovnávaný s Paganinim. Syn učitele a muzikanta Antonína Slavíka, který ho již od 4 let učil hrát na housle. Roku 1815 se rodina Slavíkových odstěhovala do Hořovic. Na zdejším zámku se pěstovala hudba a mladý Slavík byl již ve svých 10 letech vřele přijat. Jeho talentu si všiml i hrabě Eugen Vrbna, člen Spolku pro podporu hudebního umění v Praze. Vzal chlapce do Prahy k přijímací zkoušce na konzervatoř a po jeho přijetí r. 1816 mu hradil sedm let náklady na studia. Slavík zde studoval housle jako hlavní nástroj u F.V.Pixise. Po ukončení konzervatoře r. 1823 vstoupil jako houslista do orchestru Stavovského divalda v Praze. Vedle toho začal samostatně koncertovat a psát vlastní skladby pro housle. V této době se seznámil s Paganiniho dílem, které ho povzbudilo k další tvorbě. Roku 1825 odjíždí Slavík do Vídně, kde se uchází o místo v císařské kapele. Díky úspěšným koncertům před vídeňským publikem i kritikou byl přijat, zpočátku však jako bezplatný člen. Musel se proto živit výukou houslí a sólovými vystoupeními. Ve 20 letech má pověst brilantního hráče, který bravurně zvládá technicky nejnáročnější party, avšak kritika mu vytýká nedostatek oduševnělosti. Při příležitosti Paganiniho koncertu ve Vídni se Slavíkovi splnil jeho sen a mohl se s ním osobně setkat. Kromě cenných poznatků mu toto setkání přineslo i povzbuzení do další činnosti. V roce 1828 koncertoval s velkým úspěchem v Bratislavě; po tomto vystoupení byl kritikou označen za jednoho z největších houslistů tehdejší doby. Na přelomu let 1828 a 1829 strávil půl roku v Paříži, kde se však nesetkal s vřelým přijetím v místních hudebních kruzích, které v něm viděly nevítanou konkurenci. Po návratu do Vídně byl jmenován plnohodnotným členem císařské dvorní kapely. To znamenalo pro Slavíka důležité existenční zajištění. Ve Vídni se také spřátelil s Chopinem, který jeho schopnosti vysoce oceňoval. Franz Schubert mu věnoval svou Fantazii C dur pro klavír a housle op. 159. Ve svých 25 letech je Slavík označován za nástupce Paganiniho. V roce 1833 se loučí s Vídní před chystaným turné do Maďarska svým dosud nejúspěšnějším koncertem. Kvůli tomuto vystoupení však přechodil chřipku a koncert odehrál s horečkou. Krátce po příjezdu do Budapešti se mu vrací vysoká horečka a Slavík ve věku 27 let umírá, daleko před svým možným interpretačním i skladatelským vrcholem.

Dílo:

• Variace E dur , 1820
• Houslový koncert fis moll (absolventské dílo z konzervatoře), 1823
• caprici D dur , 1824
• Grand-potpourri , 1825
• Rondino pro housle s průvodem klavíru , 1826
• Houslový koncert a moll , 1827
• klavírní Polonéza D dur , 1828
• houslové variace na G struně "Il Pirata" , 1832

Prameny: