Leoš Janáček

jeden z nejvýznamnějších světových skladatelů počátku 20. století. Narodil se jako devátý syn venkovského učitele a kapelníka. Základní hudební vzdělání získal u P. Křížkovského ve starobrněnské klášterní škole, kterou navštěvoval od roku 1865. V letech 1869-72 zde pokračoval ve studiu učitelského ústavu. Po ukončení studia zde zůstal dva roky jako pomocný učitel. V letech 1874-75 studoval pražskou varhanickou školu u F. Blažka a F. Z. Skuherského. Po návratu do Brna pak rozvinul bohatou činnost pedagogickou, interpretační, dirigentskou i skladatelskou. Stal se nástupcem P. Křížkovského ve starobrněnském klášteře, dirigentem Besedy brněnské, sbormistrem řemeslnické jednoty Svatopluk. V letech 1879-80 ještě studoval na konzervatořích v Lipsku a ve Vídni. Roku 1881 založil v Brně po pražském vzoru varhanickou školu a pracoval zde jako ředitel a pedagog až do roku 1919. Intenzívně se věnoval též sbírání a vydávání lidových písní a tanců. Napsal několik hudebně teoretických knih ("O skladbě souzvukův a jejich spojův" 1886, "Úplná nauka o harmonii" 1912), řadu článků, hudebních kritik a fejetonů.

Jako skladatel navazoval zpočátku na sloh P. Křížkovského, vycházející z klasické a romantické tradice, s častou inspirací v moravském hudebním folklóru. Po vzoru Dvořákových Slovanských tanců složil Lašské tance, které jsou mistrným zpracováním lidové hudby ze severní Moravy. V opeře Její pastorkyňa, na které pracoval 10 let (1894-1903), novátorským způsobem využil svou vlastní tzv. nápěvkovou teorii (studuje rytmiku a intonaci řeči a převádí je do hudebního jazyka). Janáčkovo dílo v této době získává osobitý styl, který jen velmi málo podléhá tehdejším módním vlivům a naopak předjímá prvky pozdějších uměleckých stylů (expresionismus). Jeho přínos nebyl v té době plně pochopen. Např. teoretik Zdeněk Nejedlý se o Janáčkovi vyjadřoval jako o hudebním diletantovi. Teprve další generace odborníků dokázaly plně zhodnotit, jak byl komunista Nejedlý, nadšený propagátor socialistického realismu, daleko od pravdy. Pražská premiéra Její pastorkyně v roce 1916 (až 12 let po premiéře v Brně) však již znamenala značný úspěch a Janáček se stal známým skladatelem i v evropském měřítku. To ho povzbudilo k tvorbě dalších na tehdejší dobu velmi odvážných slohových výbojů (Glagolská mše, Capriccio a Concertino, Věc Makropulos).

Dnes je Janáček vedle Dvořáka nejhranějším českým autorem v zahraničí. O oblibě jeho díla svědčí i časté citace a předělávky v oblasti filmové a scénické, ale rovněž i rockové hudby. Nejznámějším příkladem je skladba The Knife Edge z prvního alba legendárního artrockového tria Emerson, Lake & Palmer: jedná se o odvážnou předělávku Sinfonietty.

• Klavírní skladby
• Thema con variazioni (Zdeňčiny variace) , 1880
• Moravské tance (1892, 1904)
• Po zarostlém chodníčku (1901-8)
• Sonáta 1.X.1905 (Z ulice) , 1905
• V mlhách , 1912
• Vzpomínky , 1928
• Pro klavír s komorním doprovodem
• Pohádka (pro violoncello a klavír) , 1910
• Sonáta pro housle a klavír (1914-1921)
• Concertino , 1925
• Capriccio pro levou ruku , 1926
• smyčcové kvartety apod.
• Opery
• Šárka (libreto J. Zeyer) , 1888
• Její pastorkyňa (G.Preissová, uváděna též pod názvem Jenůfa) , 1903
• Káťa Kabanová (N.A.Ostrovskij) , 1921
• Příhody lišky Bystroušky (R.Těsnohlídek) , 1923
• Věc Makropulos (K. Čapek) , 1925
• Z mrtvého domu (F.N.Dostojevskij) , 1928
• Orchestrální tvorba
• Suita pro smyčce , 1887
• Lašské tance (kolem 1893)
• Taras Bulba (rapsodie podle N.V.Gogola) , 1918
• Sinfonietta , 1926
• Vokální tvorba
• řada úprav lidových písní, sbory atd.
• komorní vokální cykly (Zápisník zmizelého) , 1919
• Duchovní tvorba
• kantáta Amarus (na slova J. Vrchlického) , 1898
• Glagolská mše , 1926

Prameny:

Ukázky: