Josef Suk

český houslista, pedagog a skladatel přelomu pozdního romantismu a moderní hudby 20. stol. Žák a zeť Antonína Dvořáka. Hudební lyrik, spolu s V. Novákem nejvýraznější představitel Dvořákovy kompoziční školy. Studoval housle u A. Bennewitze (1885-1892), skladbu u K. Steckera a A. Dvořáka (1891-92) a komorní hru u H.Wihana na pražské konzervatoři. Roku 1892 založil se třemi spolužáky České kvarteto, v němž pak působil až do r. 1933. Roku 1922 se stal profesorem mistrovské školy při pražské konzervtoři. Jeho posluchačem byl i B. Martinů.

Dílo:
Jako skladatel vycházel Josef Suk ze stylu romantiků a A. Dvořáka. Z raných děl vyniká Smyčcová serenáda Es dur (1892) a scénická hudba k Zeyerově dramatické pohádce Radúz a Mahulena (1898), kterou přepracoval do suity pro koncertní provedení pod názvem Pohádka (1899). Psal rovněž skladby pro klavír, komorní skladby (Smyčcový kvartet č. 1 B dur, 1896), sbory na texty slovanské lidové poezie a orchestrální skladby. Závažný předěl v životě i díle Josefa Suka nastal v letech 1904-1905, kdy zemřel Antonín Dvořák a jeho dcera Otilie, Sukova žena.
Suk na tyto události reaguje velkými orchestrálními díly s meditativním programním obsahem: symfonie Asrael (1906), hudební báseň Pohádka léta (1909), symfonická báseň Zrání (1917), Epilog pro sóla, sbory a orchestr (1920-1933). V této etapě se Suk nechává inspirovat současnými hudebními trendy (patrné vlivy impresionistů např. v Pohádce léta), vlastní svébytnou cestou se dostává k podobným výrazovým prostředkům jako expresionisté a stává se spolutvůrcem moderní české hudby počátku 20. století.
Vrací se však i k menším útvarům s prostším výrazem (Meditace na staročeský chorál Svatý Václave pro smyčcové kvarteto, klavírní skladby, sbory).

Prameny:

Ukázky: