Josef Fiala

významná postava evropského hudebního klasicismu, uznávaný virtuos ve hře na violoncello a hoboj. Syn učitele v Lochovicích. Vlastníci lochovického panství, hrabě a hraběnka Netoličtí, se sami aktivně věnovali hudbě a všimli si talentu mladého Fialy. Umožnili mu proto studium hudby v Praze u hobojisty Šťastného a violoncellisty Wernera. Fiala se pak stal uznávaným hudebníkem, hrál v kapele hraběnky Netolické i na kůrech pražských chrámů. Pro neshody s vrchností však uprchl a hledal angažmá v německých zemích. Roku 1774 nastoupil do knížecí kapely ve Wallersteinu v Bavorsku. V roce 1777 hrál v kapele kurfiřta Maxmiliána III. v Mnichově. V té době již úspěšně komponoval. Jeho skladby oceňoval i W.A.Mozart, se kterým se Fiala v Mnichově setkal a spřátelil. Roku 1778 se dostal na doporučení Mozartova otce do arcibiskupské kapely v Salzburgu. Bydlel zde v ulici Getreide Gasse, v rodném bytě W.A.Mozarta. V roce 1785 se přestěhoval do Vídně (zpočátku bydlel u Mozarta) a r. 1886 přijal skvělou nabídku ruského knížete Orlova a stal se kapelníkem jeho kapely v Petrohradě. Do Čech se vrátil r. 1790. I když jeho pražské koncerty byly úspěšné, nezdržel se tu dlouho a v lednu 1792 se stal členem kapely knížete Fürtsenberka v Donaueschingen, kde zůstal až do konce života.
Do dnešních dob se zachovalo téměř 120 Fialových skladeb. Psal zejména komorní skladby, sólové koncerty s orchestrem, ale i symfonii.

• Symfonie F-Dur
• množství koncertů pro sólový nástroj a orchestr (pro gambu, violoncello, lesní roh aj.)
• Divertimento in F
• dueta (pro hoboj a violu, pro klarinet a klavír aj.)
• mnoho dalších komorních skladeb

Prameny:

Ukázky: