Jan Ladislav Dusík

Jeden z nejvýznamnějších českých i evropských skladatelů přelomu 18-19. století, v cizině znám pod jménem Dussek. Syn čáslavského kantora a muzikanta, od otce získal základní hudební vzdělání (od 5 let hrál na klavír, od 9 na varhany). Studoval gymnázium v Jihlavě, jezuitský seminář v Kutné Hoře a teologii v Praze a původně zamýšlel vstoupit do cisterciáckého řádu. Nakonec se však rozhodl věnovat se naplno hudbě; na pozvání hraběte Männera odcestoval r. 1779 do Nizozemí, kde jeho koncerty měly velký úspěch. V Nizozemsku působil jako učitel hudby a varhaník do roku 1883, kdy odešel do Německa. Učil se od Philippa Emanuela Bacha (syna J.S.Bacha), koncertoval na klavír a brzy získal věhlas po celé Evropě. R. 1786 odcestoval do Ruska. V St. Petersburgu hraje před samotnou carevnou Kateřinou II., je však obviněn z organizování spiknutí proti ní (zřemě křivě, pravděpodobnější variantou se jeví bližší vztah s carevnou nežli odpovídalo jeho společenskému postavení) a prchá do Litvy, kde hraje pro knížete Radzivila. Poté odchází do Paříže, kde zůstává do roku 1789. Stává se oblíbencem královny Marie Antoinetty, ale přichází revoluce a Dusík jako oblíbenec šlechty musí znovu prchat. Odchází do Londýna, kde se seznámil s J. Haydnem a také s výrobcem klavírů Johnem Broadwoodem. Díky tomu měl možnost se podílet na úpravách anglického typu klavírní mechaniky a nové možnosti nástroje ovlivnily jeho další skladatelskou tvorbu. Roku 1797 se oženil. Společně s tchánem, skladatelem Domenicem Corrim, založili vydavatelství, které však po čase krachuje. Dusík po 10 letech v Londýně odchází do Německa. Roku 1802 přijíždí na čas do Prahy a rodné Čáslavi, kde sklízí nadšený ohlas. Poté vstoupil do služeb pruského knížete Ludvíka Ferdinanda v Magdeburgu, kterému sloužil až do jeho smrti v bitvě u Saalfeldu 1806 během Prusko-Francouzské války. V roce 1807 se vrátil do Paříže na dvůr knížete Talleyranda, významného francouzského politika, kde zůstal až do své smrti. Poslední roky trpěl duševní chorobou a značnou obezitou, kvůli které již nebyl schopen hrát na klavír. Přesto dále psal hudbu, dokonce rok před svou smrtí složil jedno ze svých nejlepších děl, klavírní sonátu f moll "L' Invocation". Jeho postavu románově zpracovala G. Preissová v knize Zatoulaná píseň (1932).
    Dusíkova tvorba je téměř výhradně klavírní, stylově vycházející z klasicismu Haydnova a Mozartova. Část jeho skladeb (klavírní sonáty a některé koncerty) však nese již znaky romantismu. Svými postupy v harmonii a rytmice předběhl svou dobu nejméně o 20 let a stal se předchůdcem romantických klavírních skladatelů jako byli Chopin, Liszt, Schumann či Mendelssohn. Byl také prvním skladatelem, který předepisoval použití pedálů.

• nejméně 42 většinou klavírních sonát
• 19 klavírních koncertů
• řada drobnějších klavírních skladeb (dueta, sonatiny, nokturna)
• drobné skladby pro jiné nástroje, např. pro smyčce nebo harfu
• opera "Uvězněná na Špilberku"

Prameny:

Ukázky: